Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 22.09.2017 21:23:11 

Černý teriér / Tchiorny terrier

O Rusáčcích

 Černý ruský teriér - krásný článek Evi a Evžena Němcových

Setkání s ďáblem – tak by se dala stručně popsat zkušenost z krizové situace, kterou získá každý, kdo podlehne prvnímu dojmu. Člověk neznalý plemene, působící jako velice elegantní, živě temperamentní a snadno ovladatelné, netuší, že upravený chlupáč v sobě vlastně skrývá čtyři psy. V žilách černého ruského teriéra totiž koluje krev rotvajlera, velkého knírače, erdelteriéra a novofundlanďana. Po každém plemenu zdědil několik vlastností, které tvoří naprosto nového jedince vhodného pro strážní službu.

Černému ruskému teriérovi říkají také ČRT, ruský teriér, čert, černýš, černá perla Ruska. Pod těmito názvy ve světě znají dnes již uznané plemeno, které vzniklo na objednávku sovětské armády. Ta totiž v období po druhé světové válce potřebovala pro ostrahu továren, zemědělských družstev, věznic či hranic středně velké psy s dostatečnou razancí při ochraně a zásahu proti narušiteli. Na severních hranicích Ruska, pokrytých sněhem, navíc dostávali všichni služební psi záněty spojivek a bylo zapotřebí plemene, kterému by srst chránila zrak.

Jedním z nejzdařilejších výsledků šlechtitelské práce stanice Rudá hvězda, vedené generálplukovníkem Medveděvem, se bezesporu stal právě černý ruský teriér. Rotvajler dal černému teriérovi do vínku ráznost, ostrost a sílu, velký knírač přidal hbitost, od erdelteriéra získal inteligenci, veselou povahu a energičnost a na dotvoření obrazu ideálního psa posloužil novofundlanďan svou oddaností, vyrovnaností a zdrženlivostí. Trvalo několik generací, než se ustálila povaha a exteriérové znaky plemene. Dnes již má černý ruský teriér dostatečně širokou chovatelskou základnu a je z čeho vybírat. Bohužel se chovatelé většinou věnují více exteriéru, než pracovnímu využití těchto psů.

ČRT je pes vyššího a mohutného vzrůstu, silný, zlobný, nedůvěřivý k cizím, vytrvalý a odolný, statečný, sebevědomý, uvědomující si svou sílu, kvadratického nebo téměř kvadratického formátu. Velmi snadno se přizpůsobuje různým klimatickým podmínkám, je dobře cvičitelný a má velmi vyrovnanou povahu. Mnoholeté využití, především v zemi původu, ve strážní a jiné službě potvrzuje jeho vysoké pracovní schopnosti a vytrvalost. Pes působí aristokratickým a neobyčejně dekorativním dojmem, má velmi masivní kostru, proporcionální stavbu těla, pevnou konstituci a mohutnou muskulaturu. Jeho vyšší nervová soustava se vyznačuje vyrovnaností, ale také vznětlivostí v souvislosti s obrannou reakcí v aktivní formě.

Velkou předností černého ruského teriéra je nepřítomnost specifického zápachu a sezónního línání, pokud ho pravidelně vyčesáváte a stříháte, nebudete mít v domě ani mnoho chlupů. Je také nutno říci, že se jedná o psa jednoho pána. Se ctí a odvahou se černý ruský teriér postaví kdykoliv za svého pána a je připraven za něj položit život, hrozí-li mu nebezpečí. Tohoto psa nevyleká ani ten nejhroznější vrah nebo útočník, neboť sám černý ruský teriér je ve zkušených rukou až děsivou zbraní.

Platí pro něj do puntíku věta: „nechej mě na pokoji a já tě nechám také“. Adekvátnost chování mu dovoluje v nejrůznějších situacích nebýt na obtíž. Po ulicích měst chodí s jistotou a spokojeně. Doma, nehledě na úctyhodné rozměry, zabírá velmi málo místa, nikdy se nemotá pod nohama a není dotěrný. Jeho oddanost rodině, především k dětem je bezbřehá a něžná. Schopnosti k vycvičení jsou pozoruhodné, neboť vše chápe velmi rychle.

Zkušenosti s použitím černého ruského teriéra v strážní službě jsou vesměs velmi pozitivní. Již svým vzezřením působí na případného protivníka dostatečně varovně. Pokud k tomu přidáme bystrost, živý temperament, úžasnou soustředěnost, skvělou výbušnost, tvrdost na obraně skloubenou s poslušností a odevzdaností pánovi, máme před sebou skvělého představitele služebního psa. Forma výcviku je přibližně stejná jako u velkého knírače, čili značně odlišná od přístupu k výcviku německého ovčáka.

„Při obraně objektu jsme používali psa a fenu. Pes Emír Mischel je silně temperamentní, dobře ovladatelný a nekompromisní při obraně nebo při strážení svěřeného objektu. Fena Aida Noční bouře je velká, vyrovnaná, nekompromisní při ochraně objektu, silně závislá na psovodovi a členech jeho rodiny. Oba jedinci dokázali velice dobře rozlišit, kdy jsou ve službě a kdy mimo ni. Emír Mischel se dokázal po službě volně pohybovat mezi dětmi u táboráku, aniž by došlo k nějakému konfliktu - je to o vyrovnanosti a výchově,“ vypráví o svých zkušenostech s plemenem pan Hurhot. „Aida Noční bouře svému jménu rozhodně ostudu nedělá, svoji neohroženost dokazovala již od štěněte. V šesti měsících se rozhodla, že koňský povoz prostě kolem domu, kde žila, neprojede. A také neprojel, protože stála uprostřed silnice a pouštěla takovou hrůzu, až se koně zastavili. Po odvolání vítězně přiběhla ke mně, bez náznaku zlosti nebo nervozity. Jen předvedla, že na to má.“

Černý ruský teriér vyžaduje úpravu srsti. „Ve věku deseti měsíců bylo Aidě nutné tuto úpravu provést a psovod s ní proto musel z Vyškova cestovat do Olomouce. Ve Vyškově fenu odložil před nádražím a šel koupit lístky. Když se vrátil, hladila Aidu na hlavě asi dvouletá holčička za přítomnosti matky. Psici se to očividně velmi líbilo, byla zcela v klidu a potěšená. Při zpáteční cestě z Olomouce vzal psovod Aidu dovnitř na nádraží. Když si u okénka vyzvedával odložená zavazadla, procházeli kolem tři silně podnapilí mladíci tmavé pleti. Jeden z nich se otočil, zařval: „Jé – pes!“, a dupl silně nohou směrem k Aidě. Co se dělo potom, nedovedl nikdo, kdo to viděl, včetně přítomné policejní hlídky, posloupně popsat. Výsledek však byl jasný. Tři muži na zemi, nad nimi stála Aida a hrozivě mručela. Ani jeden z mužů nebyl pokousán, všechny srazila výskokem do vzduchu a tlapami je strhla na zem. Psovod po odvolání Aidy očekával nadávky cestujících a pokutu od policistů. Opak byl pravdou. Tři náperkové se bleskově zvedli a zmizeli ze scény. Policisté sice přišli blíž, ale jen aby se zeptali, co že je to za plemeno. Po dotazu, zda má psovod Aidu pevně na vodítku, jej jeden z hlídky poklepal po rameni a rozloučil se s přáním – choďte sem častěji! O tom, že Aida dokázala rozlišit, kdy použít zuby a kdy stačí jen srazit, jsme se mnohokrát přesvědčili i později, když dospěla a působila s námi ve službě,“ pokračuje ve vyprávění pan Hurhot.

Co říci o černém ruském teriérovi více? Jak dokladují i výše uvedené příhody, je výborný obranář pro pochůzkové činnosti i pořádkovou službu, nevylučující samostatné strážení objektu. Nevýhodu dlouhé srsti vyrovnává tím, že nelíná a aby lépe viděl, dostane tzv. berušku, která odkryje oči. Ti, kteří vědí, co chtějí a pořídí si ho, nebudou zklamáni.

text: Eva a Evžen Němcovi, e.ne@centrum.cz
 

 Černý teriér  - Doposud nejrozsáhlejší článek vydaný v ČR o tomto plemeni, vydán roku 1999 v časopise "Pes přítel člověka" Autor: Martina Matušková (CH.S. Momart FCI)

 

 

Ještě před pár lety měl tento vysokonohý teriér přívlastek král teriérů. Vysloužil si jej nejen svou velikostí, ale hlavně elegancí, se kterou se tento velký a mohutný pes dovede pohybovat. Dnes již sice mezi vysokonohé teriéry nepatří (protože nikdy teriérem nebyl), ale pro valnou většinu chovatelů a příznivců zůstává dál králem.

HISTORIE PLEMENE

Po skončení II. světové války se v celém Sovětském svazu prudce snížil počet služebních plemen psů takřka na minimum. Nastal problém, kde vzít velké množství psů k tolik potřebné ostraze továren, zemědělských statků, vojenských objektů, pro potřeby armády a milice vůbec. Píše se rok 1947. Centrální škola služební kynologie a šlechtitelská stanice Rudá hvězda, která sídlila nedaleko od Moskvy ve vesničce Vešnjanka, dostává od velení armády důležitý úkol. Vyšlechtit z dostupných služebních psů nové plemeno. Kromě německého ovčáka se na území Sovětského svazu nenacházelo jiné všestranně využitelné plemeno. Nové plemeno mělo být hlavně odolné vůči tvrdým klimatickým podmínkám, které v Rusku panují, ale hlavně povahově tvrdé a vyrovnané. Například boxeři, erdelteriéři či dobrmani při použití k armádním účelům naprosto selhali. Nelehkého úkolu vyšlechtit nového všestranně využitelného psa se ujal generálmajor G. P. Medveděv, spolu s ním na zrodu plemene pracoval profesor biologie Ilin.
Medvěděv soustředil do Rudé hvězdy několik zbývajících jedinců německých služebních psů - novofoundlandského psa, knírače, rotvajlera. Bylo jich však velmi málo, a tak nebylo možné vybírat ty nejlepší. Úkol zněl: vyšlechtit během krátké doby odolné, tvrdé a zlé psy.
Nastalo masové křížení, nejlépe obstál velký černý knírač Roy, který byl připuštěn s fenami rotvajlera, erdelteriéra, jihoruského ovčáka a fenami novofoundl. psa. S nimi dal četné potomstvo. Ve vrzích se objevovali robustní černí potomci s dostatečným osrstěním hlavy a končetin. Generálmajora Medveděva velmi zaujaly, a proto se soustředil jen na ně. Byl to první krok těžké a úmorné práce, která ani dnes nekončí. Popravdě řečeno, nelze s určitostí zjistit, kolik vlastně plemen koluje v žilách černého teriéra. Na počátku byl knírač, kříženci rotvajlerů, směs s dobrmany, moskevská doga (pes velikost dogy, ale s osrstěním německého ovčáka), moskevský vodolaz, kříženec kavkazského ovčáka, německého ovčáka novofoundlanďana a erdelteriéra. Ve starých archovovaných rodokmenech ČT lze najít i představitele neočekávaných plemen: západosibiřské a ruskoevropské lajky, jihoruské ovčáky křížené s bílými a černými královskými pudly. Současné plemeno ČT je již od této krve očištěno. Potomci těchto linií byli vyřazováni z dalšího chovu na základě špatných výsledků z výstav, ale i kvůli špatné povaze. První generace ČT byla jednoznačně velmi různorodá v plemenném typu. Objevovali se jedinci s velkým množstvím bílých a hnědých znaků, se značnou chudozubostí, tmavým pálením na hlavě a končetinách, nepravidelným skusem, kryptorchidi. Koncem roku 1950 nastala velmi přísná selekce, pro další chov byli vybíráni černí, dostatečně obrostlí a bezvadní jedinci. Velká řada jich však zůstala dále nositeli vad. Potomci I. a II. generace utvořili plemennou skupinu pod pracovním názvem ČERNÝ TERIÉR. Veřejnosti byli poprvé představeni v roce 1955 na Všesvazové zemědělské výstavě v Moskvě, kde sklidili velký obdiv a zájem kynologické veřejnosti. Plemeno zde získalo zlatou medaili a diplom Speciální výstavy, což v této době bylo to nejvyšší ocenění, jaké mohla šlechtitelská stanice Rudá hvězda získat.
ČT byl tehdy co do povahových vlastností testován jen v armádě. Rudá hvězda ale chtěla zjistit, jak se tento pes, ostrý a nedůvěřivý, osvědčí v běžném životě. Ve spolupráci s řadou klubů služební kynologie v Moskvě a dalších velkých městech byli vybráni a vytipováni chovatelé, kterým byla štěňata ČT prodána za symbolickou cenu. Zakladatelkami chovu ČT v Moskvě byly chovatelky: M. A. Anodina, G. D. Danilina, E. B. Šarapova - majitelka doposud aktivní ch. st. Černá stáj, a chovatel C. J. Cholomjanskij, který se věnuje černým teriérům dodnes.
V roce 1957 se už na Všesvazové zemědělské výstavě představilo 43 jedinců černého teriéra. Už byli velmi dobře osrstěni a odpovídali požadovanému typu. Od tohoto roku se ČT začal rozšiřovat po celém území SSSR. Početné kluby ukázaly i značný vliv na typ ČT a jeho osrstění. V některých byli psi s krásnou a bohatou, dlouhou zvlněnou srstí. V dalším byli jedinci s kratší a hrubší srstí. Bylo tedy zapotřebí sestavit základní požadavek na typ a exteriér plemene. Chovatelé v klubech šli jinými směry než Rudá hvězda, která stanovila ČT jako psa pracovního a služebního, ale s požadovanou délkou srsti. Nařídila používání v chovu jen kvalitně a dobře obrostlé jedince, se zvlněnou, tvrdou a dlouhou srstí, kteří mají přednost před krátkosrstými.
V sedmdesátých letech byl ČT už typem s osrstěním podobný jedincům, které dnes můžeme potkat na výstavách a Rudá hvězda určila schéma pro úpravu a střih srsti.
Dnes už se s krátkosrstými či hladkosrstými ČT setkáváme jen velmi málo a jestli se takoví jedinci ve vrzích objeví, měli by se odstranit. V Rusku je vrh kontrolován ihned po narození pracovníkem klubu, jenž má dlouholeté kvalitní zkušenosti s plemenem. Platí to i o jedincích s hnědým čokoládovým zbarvením, hnědým pálením na hlavě a končetinách (jako u rotvajlera), s bílými znaky a skvrnami, stříbrně až šedě zbarvenou srstí a také s rozštěpem horního patra. Toto velmi mladé a doposud neustálené plemeno lze kvalitně chovat jen při dodržení této přísné selekce. A to především platí i v současné době.
Koncem 70. let je už v Rusku evidováno na 800 vrhů s přibližně 4000 zapsaných jedinců ČT, odpovídajících danému standardu plemene. I když se zatím tito psi nazývali jen plemennou skupinou ČT, ne plemenem jako takovým, začali se už pomalu rozšiřovat do sousedních evropských zemí. Jako první si dovezli kolem roku 1975 několik jedinců Finové. Od roku 1980 se začíná rozšiřovat i na západ do Německa, Polska, Maďarska i tehdejšího Československa. Západní kynologové mu dali název Černý ruský teriér. ČT si svými pracovními a povahovými vlastnostmi získával čím dál více příznivců. Byl to a je nejen věrný oddaný přítel, ale především vyrovnaný pes s pevnými nervy a nedůvěrou k cizím lidem.
Od roku 1981 se ČT objevují i na významných výstavách psů v Evropě, kde získávají řadu nejvyšších výstavních ocenění. A tím více stoupá jejich obliba u chovatelů. ČT není vhodný pro začátečníky, kteří se nikdy před tím s držením a chovem psa nesetkali. Musí se umět dobře vychovat, což bez láskyplné trpělivosti a jisté dávky zkušeností prostě nejde.
V roce 1981 byl vypracován z pracovního popisu plemene centrální standard, který byl dne 13. 03. 1981 schválen Ministerstvem zemědělství SSSR. Mezinárodní kynologickou federací FCI byl černý ruský teriér uznán v březnu 1984 pod číslem 327 a zařazen do skupiny 3. - teriéři.
Jelikož se však ČT více svou konstitucí a typem srsti podobá velkému knírači, či například flanderskému bouvierovi, navrhl Centrální klub ČRT v Moskvě přeřazení do skupiny pinčové, knírači, molossoidi a švýcarští pastevečtí psi. V roce 1993 byla ruskou Federací služební kynologie přijata nová, upravená druhá varianta standardu ČT, která odpovídá současnému typu ČT. ČT totiž není teriérem v pravém slova smyslu. Dnes nemá kostru podobnou například typově erdelteriérovi - tedy jemnou a suchou. Jsou to psi s kostrou hrubou a s dostatečným osvalením. Nově navržený standard i s úpravami byl přijat a schválen FCI v červnu 1996. Zároveň se s tímto novým standardem dočkal černyš svého pravého jména čornyj terier, tedy černý teriér, namísto dříve užívaného černý ruský teriér.
 

POVAHA A CHOVÁNÍ

ČT je velký, mohutný a sebevědomý pes, oplývající doslova aristokratickou vznešeností. Především rozvážnost a odvahu zdědil po rotvajlerovi. Mrštnost, rychlost a přirozenou inteligenci zase po knírači a hbitost a hravost po erdelteriérovi.
Černyš je především vynikající strážce a pomocník svého pána, kterého velmi miluje a zbožňuje. Obecně se o něm traduje, že je to pes jednoho pána. A to je čistá pravda. Je mu věrný a oddaný po celý svůj život.
Černyš byl vyšlechtěn hlavně pro práci a pomoc člověku. Je výjimečný a všestranně využitelný pes. pro všestranné využití se o něm dá hovořit jako o plemeni budoucnosti. Je to jedno z nejmladších plemen, které se stále formuje. kdo ho zná či znal, určitě mi dá zapravdu. Je to pes výjimečný pro svou vyrovnanou a tvárnou povahu, s přirozenou ostrostí, temperamentem, rychle reagující na jakýkoli vnější podnět. Je velmi sebevědomý, ale jeho povaha je okořeněna i špetkou tvrdohlavosti.
ČT má rád rodinný život a rodinu, ve které žije. Je velmi spokojen, když má celodenní kontakt s lidmi, se kterými sdílí společnou domácnost. Může tedy bez problémů žít i v městském bytě.
Je velmi odolný vůči drsným klimatickým podmínkám, ať už jsou to kruté mrazy, nebo velká vedra. Jeho srst ho výborně chrání a izoluje. Pokud je držen v bytě, chová se civilizovaně, nepřekáží a neplete se pod nohy. Najde si své místo, kde v klidu pozoruje okolí a pospává. Nelíná. A mohu potvrdit, že pokud jde o povahu, je lepší černyš vychovaný v rodině, než držený někde na zahrádce v kotci, který má kontakt se svým pánem jen hodinu denně. To k dobré výchově černyše nestačí. Klidně ho tedy můžete mít v bytě bez obav. Za ta léta, co černyše chovám a sdílí se mnou všechny radosti i strasti obyčejného každodenního života, mohu směle tvrdit, že na psychiku člověka působí velmi příjemně až antidepresivně. Vždy vás s láskou a radostí vítá.
Jak už jsem uvedla, potřebuje mít jednoho pána, ve kterém vidí svého vůdce. I když reaguje na povely dalších členů rodiny, ve které žije, vždy uznává především jen jednoho, ke kterému má hluboký citový vztah. Musíte být tedy pro svého psa vůdcem a pokud jím nejste, tak vám nezávidím. Potřebuje pevnou ruku, ale laskavou a dobrou výchovu s citlivým přístupem. Zjistí-li černyš, že je silnější než jeho pán, je vůdcem on. V tom smyslu nejsou tak problematické feny, nedávají tak najevo své dominantnější postavení jako psi.
ČT je velmi chytrý a rychle se učí, vždyť jeho předkem je knírač. A Němci o knírači tvrdí, že když bůh rozdával chytrost, první byl knírač.
Jako plemeno vyšlechtěné pro ostrahu a hlídání má vrozený sklon k agresivitě. A ta se nikdy nesmí uměle podporovat! Černyš se však od všech dalších plemen k tomuto účelu vyšlechtěných výrazně odlišuje. Neoplývá neúměrnou agresivitou, a to by měli mít všichni majitelé na paměti. Je-li v dobrých rukou a s láskou a dobře vychován, nikdy bez příčiny nenapadne ani jiného psa, ani člověka. Dostane-li se ale do střetu s případným nepřítelem, nikdy z boje neutíká. A v tom je také kouzlo jeho osobnosti. Jeho instinkt pro ochranu pána, obydlí či teritoria, ve kterém žije, je velmi silně vyvinutý. Má to zakódováno a nemusí se to učit. K cizím osobám se chová velmi rezervovaně, s jistou dávkou obezřetnosti. Někdy se vůbec zdá, že je z jeho chování cítit nezájem či náznak flegmatičnosti, zdání klame. Nikdy černyše nesmíte podceňovat, vše má neustále pod kontrolou, i když to zrovna v danou chvíli tak nevypadá.
ČT nepatří do rukou lidí nervově labilních, zlých, zakomplexovaných, kteří by si jeho prostřednictvím léčili svůj komplex méněcennosti. Ve špatných a nesprávných rukou se stane z takového psa doslova odjištěná zbraň. Správný chovatel by měl mít na takovéhoto případného zájemce odhad a štěně mu neprodat. Černyš vyžaduje, aby jeho majitel byl velmi vyrovnané, klidné a trpělivé povahy. Jen takový dokáže z černyše vychovat správného černyše, jak má být.
 
Má rád děti, chová se k nim vnímavě a citlivě. Rád si s nimi hraje, nikdy jim neublíží. Nechá si od nich hodně líbit, ale také děti musí vědět, že nesmějí překročit určité psí meze. Tedy svého kamaráda netýrat a neubližovat mu. Černyš to dovede vycítit a velmi tiše se vzdálí a rozjiveným dětem se vyhne.
 

CHOV U NÁS A V ZAHRANIČÍ

Do tehdejšího Československa bylo z Ruska importováno asi 70 jedinců z různých oblastí po známých či méně známých rodičovských párech. Byla tedy naděje pro založení široké a kvalitní chovatelské základny, která by dala základ geneticky kvalitnímu, různorodému a zdravému odchovu. V chovu se však ukázalo jen asi 30 jedinců. Někteří psi nevyšli v exteriéru, chybělo osrstění na hlavě či končetinách. Pro zbývající ČT byl naše republika jen přestupní stanicí, počkalo se na přepsání ruských PP na náš, ve světě uznávaný, a pak se psi přesunuli na západ. Mnozí z nich založili kvalitní chov v řadě západních států. Spousta ČT musela být díky neúplným číslům zápisu v PP zapsána do Registru. A ještě dnes je mnoho našich odchovů s Registrem u potomků. Pro jedince s registrem je podle předpisů FCI nemožné získat titul Interchampion. V Československu se první ČT objevil v roce 1981, byla to fenka z Ukrajiny jménem Bajka. V r. 1985 se této fence narodil první vrh v chov. st. Z RO-DA-GU, manželů Guziurových. Do roku 1989 se v Československu narodilo jen několik málo vrhů, vzestup v chovu byl zaznamenán až po roce 1990. Je velká škoda, že spousta kvalitního odchovu byla vyvezena do zahraničí - Itálie, Jugoslávie, Bulharska, Německa či Švýcarska. U nás tak zůstalo minimum jedinců. To je ale bolest více plemen, nejen ČT. Je škoda, že se u nás v chovu nevyužilo řady kvalitních jedinců - importů, jejichž majitelé své krycí psy předvedli na dvou až třech výstavách, či po získání titulu se už nikdy na výstavě neukázali. Tím se nedostali do podvědomí majitelů fen. Chov ČT u nás nebyl veden a usměrňován jako v zemi původu - Rusku. Nevědělo se o všech dovezených jedincích, krylo se jen několika málo psy. Tak se stalo, že dnešní generace našich ČT je dosti krevně příbuzná. O krytí v zahraničí (mimo Slovensko, kde mají stejné krevní vedení jako u nás), či import nové a nepříbuzné krve nemá nikdo velký zájem. A starší importovaní psi z Ruska, kteří byli málo využiti a ještě zde jsou a mohou krýt, nejsou vůbec využíváni. Někteří chovatelé se shlížejí jen v titulech, ujet více než 150 za psem je ohromná dálka a nezajímá je ani blízká příbuznost obou partnerů. V dalších generacích můžeme tedy očekávat z takovýchto spojení výskyt různých dědičných vad - chudozubost, podkus, předkus, vady skusů, hladkosrstost, či kryptochrismus atd.

 

V chovu ČT nemá většina chovatelů daný svůj chovatelský cíl, což kvalitě a úrovni plemene u nás velmi nepřispívá. Doposud v ČR chybí úplné evidování vad u hned narozených štěňat, nedělají se pravidelné kontroly vrhů. Chovatelé úmyslně zatajují vadná štěňata (zbarvení, skvrny, osrstění atd.). Nechtějí, aby se to vědělo, protože by hrozilo znehodnocení jejich odchovů. Ale pro kvalitní chovatelskou práci je tato evidence u tak mladého a neustáleného plemene, jakým je ČT, tím nejdůležitějším. Pro další kvalitní vývoj plemene by takovéto informace a evidence byly velmi prospěšné. U nás je velmi málo chovatelů, které zajímá rodokmenová hodnota jejich ČT. Chov se tedy dostává do slepé uličky. Tak jako u jiných plemen, také v chovu ČT se objevují množitelé, nikoliv chovatelé. Je to bolest dnešní doby. Například valná většina zájemců, kteří si přijedou pro štěně plemene, které jako malé nikdy v životě neviděli, neví, jak má vypadat. V 7 - 8 týdnech stáří štěněte je už osrstění značné. Není u nás výjimkou prodej atypického - hladkosrstého jedince (srst velmi řídká, přilehlá a na celém těle dlouhá jen 0,5 mm.) za značnou částku s ujištěním "chovatele", že jsou ve světě uznávány dvě varianty ČT - dlouhosrstá a krátkosrstá. A tak nic netušící nadšenec pro plemeno si tohoto jedince odnese domů, a až v roce na svodu zjistí, že jeho pes jako hladkosrstý neodpovídá standardu. Také váha štěněte v době odběru 7 - 8 týdnů hraje důležitou roli pro další správný vývoj. Kvalitně a dobře živené štěně ČT by v tomto věku mělo mít zhruba od 6,5 - 9 kg, s ohledem na fenky a psy. U nás není výjimkou prodej štěňat, která nemají ani 4,5kg.

V chovu bychom rovněž neměli ustrnout na typech ČT z 80. let. Cílem chovatelů by mělo být vylepšovat plemeno nejen v exteriéru, ale i v povaze. A být neustále v kontaktu se zemí původu plemene, s ruskými chovateli.

Po roce 1990, kdy se přísun importů a import sám z Ruska zastavil, se český chov ČT stáhl do ulity. Železná opona padla a Rusko a řada svazových republik je dnes asociovaným členem FCI. Nic tedy nebrání importu nové krve, která by byla využitelná i pro okolní země.

V zahraničí je v dnešní době velký zájem o ČT. Po Rusku je druhým největším státem co do počtu jedinců a odchovů Polsko. I když začali toto plemeno chovat až od roku 1990, jsou dnes v chovu daleko před českým odchovem. Mají velmi širokou a pestrou chovatelskou základnu, vrhy typově vyrovnané. Prvním importovaným psem do Polska byl v roce 1989 pes JERMAK ŽAN. První vrhy se narodily v roce 1990 v chov. st. Z Runowa manželů Szczepanskych, a v chov. st. Satysfakcja paní Rzuchowske.

V Německu se ČT objevil už v roce 1982. Fenu Gipsy importovali manž. Reuterovi a v jejich chov. stanici Gipsy von d. Moskwa se v roce 1985 narodil první vrh.

Ve Finsku se ČT objevil už koncem 70. let. První a v této zemi nejuznávanější se stala ch.st. ZORNOI paní Kirsty Pitkanen.

V Rakousku se ČT objevil v roce 1985. Byly to převážně importy z Německa z ch.st. Gipsy v. d. Moskwa. První vrh se narodil v ch.st. Vom Gorky Park manželů Hadjikyriacou.

Do Švýcarska byl přivezen první ČT v roce 1987, fena z ch. st. Zornoi. První vrhy byly zapsány v r. 1989 v ch.st. SCHWYCH.

Do Maďarska byl importován první ČT, pes Vojtek Džek, v roce 1984. Tento pes byl i zakladatelem chovu v tehdejší Československé republice.

 

ZDRAVÍ, VÝŽIVA, VÝCVIK

ČT není zatížen tak, jako mnoho starých a přešlechtěných plemen naší doby, dědičnými a vážnými onemocněními. Je to velké a těžké plemeno, které rychle roste, proto ho asi do 1 roku nesmíme zatěžovat těžkou fyzickou námahou.

Velkou pozornost musíme však věnovat pravidelné kontrole a ošetřování uší. Klopené uši ČT musíme pravidelně zbavovat srsti, která u některých jedinců bývá hustě vrostlá až do vnějšího zvukovodu. Vhodné je ji vyškubávat. Pokud je ucho zarostlé, snadno se zapaří a dochází ke vzniku zánětů, jejichž léčba je pak dlouhá. Vyplatí se tak preventivní a pravidelné čištění ucha některým, k tomu určeným, kosmetickým či léčebným přípravkem.

Pravidelně kontrolujte i tlapky, dbejte na to, aby srst mezi polštářky nepřerůstala. Vystříhávejte ji, zarostlá tlapka se ve vlhku snadno zapaří a mohou vznikat nepříjemné a bolestivé exémy. Také kontrola délky drápů je nutná. Černyš má mnohdy drápy schované v srsti, čímž se nemají drápy možnost snadno a dobře obrušovat, vyžadují tedy pravidelné zkracování. Jinak si je pes někdy strhne či zlomí - a to je pak velmi bolestivé.

Neopomíjejte ani pravidelnou kontrolu očí a zubů. Čas od času je dobré absolvovat u veterináře kompletní zdravotní prohlídku.

ČT není náročným strávníkem, ale potřebuje stravu velmi bohatou na minerály a vitamíny. Nesmíme zapomenout, že jde o rychle rostoucí plemeno, které potřebuje dostatečně bohatou a vyváženou stravu již od štěněcího věku. Pro správný vývin kostry je především důležitý vápník a fosfor. Zbytečně ale nikdy černyše nepřekrmujeme, obezita mu nesvědčí. Pozor na velké dávky karotenu, u černé srsti dojde časem při nadměrném konzumu karotenu k hnědnutí barvy. Pokud krmíte kompletním granulovaným krmivem, prostudujte si napřed tabulku s prvky, která je na každém pytli krmiva uvedena.

Pro dobré osvalení a vývin kostry je důležitý dostatek přirozeného pohybu. Nejlépe, dopřejeme-li našemu černyšovi proběhnutí s jinými psy. Velmi rád má vodu a je dobrý plavec.

ČT miluje jakoukoli aktivitu, ať je to hra nebo práce. Při správném vedení a výchově zvládne všechny typy pracovních zkoušek, Má velmi dobrý nos a dokáže skvěle pracovat jako lavinový či záchranářský pes. Od raného štěněcího věku si hrou vytvoříme pevnou citovou vazbu. Nesmí chybět odměna (pamlsek), pohlazení a hodně chvály za jakýkoliv správně provedený výkon. Mezi vámi a černyšem musí panovat bezmezná důvěra. Citlivým přístupem se z něj stane výtečně ovladatelný a poslušný pes. Pak se můžete jeden na druhého spolehnout. Co se černyš jednou naučí, nikdy nezapomíná. Není tedy nutné získané návyky utvrzovat neustálým opakováním. Nesnese hrubý a tvrdý přístup při výcviku, metody drilu nesmíme nikdy u černyše používat! Mnoho lidí dělá velkou chybu, že svého psa od mala dráždí a uměle v něm povzbuzuje agresivitu. To je špatně! Nikdy nechtějte mít z půl ročního štěněte dospělého psa. Vše má svůj čas.

S nácvikem stop a poslušnosti klidně začněte už od raného věku, mezi 3 - 4 měsícem. Krůček po krůčku si tak černyš získá správné návyky. Ale s nácvikem obrany nikdy nespěchejte. Mladý pes si potřebuje napřed vybudovat sebevědomí. nechtějte, aby vaše sedmiměsíční "dítě" už kousalo na rukáv. S přehnanými požadavky, které naložíte na bedra mladého černyše, můžete více ztratit než získat. Varujte se i před chovateli, kteří tvrdí, že s černyšem není třeba do jednoho roku jeho stáří nic dělat, Je to kolosální hloupost. S ročním klackem, který rostl jako dříví v lese, už nic nesvedete.

V Rusku je povaze černyšů věnována velká pozornost. Patří zde k pracovním a užitkovým plemenům. Povaha je zde přezkušována nejen u jedinců působících v chovu, ale kontrolní zadržení a přepad pomocníka z úkrytu se provádí i na klubových a speciálních výstavách. Pokud jedince chce obhájit zadanou výbornou známku, musí výkon absolvovat výtečně. TO platí pro jedince starší 2,5 let. U jedinců od 15 měsíců do 2,5 roku se zkouší reakce na střelbu. Když jedinec neobstojí, automaticky získává známku dobrá. A stane se, že nejeden multichampion krásy či světový vítěz odchází ze speciální výstavy s dobrou. Toto přezkušování povahy má své odpůrce i příznivce. Rozhodně je to k něčemu dobré, vždyť povaha je to, kvůli čemu byl vlastně černyš vyšlechtěn, a proč je tu pro člověka. Exterér je v tomto případě druhořadá záležitost. Kromě Ruska a Švýcarska se v ostatních zemích povaha černyše pro chovné využití nepřezkušuje, prvořadý je jen exteriér. A je to škoda, ne pro dnešní chov, ale pro budoucnost.

 

ÚPRAVA A ÚDRŽBA SRSTI

Srst ČT vyžaduje pravidelnou a důkladnou péči, ať už důkladné česání, které zbaví psa staré a odumírající srsti (nelíná), tak danou střihovou úpravou.

Starý typ ČT měl srst velmi krátkou, tvrdou, která se upravovala pravidelným vyškubáváním a trimováním. Dnešní nový typ ČT se srstí bohatou, hustou a dlouhou vyžaduje jen stříhání. Staré srsti se lehce zbavíte vyčesáváním hustým kartáčem s delšími a tupými hroty. A když budeme denně ČT důkladně česat, postačí na to 5 - 10 minut, bude mít celý rok srst v dobré formě. Je vhodné ČT občas vykoupat v dobrém šamponu určeném pro psy, aby se odstranila špína a mastnota. Ta většinou na nohou, pokud je opomeneme pročesávat, zapřičiňuje plstnatění.

Obyčejně srst ČT začínáme upravovat už 6-8 týdnů před výstavou. Důkladně vyčesáváme starou odumřelou srst. Zhruba 14 - 10 dní před výstavou přistupujeme k celkocé střihové úpravě. Nikdy nenechávejme úpravu ČT na poslední chvíli.

Srst na hlavě rozčešeme a vyčešeme směrem dopředu. Uši ostříháme krátce na délku 2 - 3 mm ručním speciálním strojkem na psy z vnější i vnitřní strany. U ručních je vhodné stříhat proti směru růstu srsti. Používáme-li elektrický strojek, je vhodné po směru růstu srsti. Okraje uší začistíme a obstřihneme normálními klasickými nůžkami. Srst na hlavě mezi ušima vyčešeme dopředu a směrem od týlního hrbolu sestřihneme velmi krátce na délku 1 - 2 cm a postupujeme směrem k nadočnicovým obloukům. Zde musí zůstat poměrně bohaté obočí a tak asi 3 cm od nadočnicového oblouku směrem k týlnímu hrbolu by srst měla zůstat přirozeně dlouhá. Srst na hlavě musí tvořit plošinu, přičemž plošina musí rovnoměrně prodlužovat lebku. Z boku hlavy se srst zkracuje postupně směrem dolů. Začínáme shora od kořene ucha k linii jdoucí směrem ke koutku tlamy. Přechod musí být velmi plynulý a přirozený, navazující rovnoměrně na dlouhý vous a obočí. Přechod by měl být přiměřený. Musí být nenásilný, aby při pohledu shora měla hlava pravidelný tvar a nepůsobila ani příliš kulatě, ani úzce. Přečnívající chlupy na bradě zarovnáme, aby netvořily tzv. "kozí vous". Bohaté a odstávající obočí mírně prostřihneme, vhodné jsou efilační nůžky. Srst na lících sestřihneme krátce ručním strojkem. Konečná upravená hlava by měla mít žádaný tvar klínu.

Srst na těle stříháme podle směrů uvedených u obr. č. 1. Stříháme vždy po směru růstu srsti a to od zátylku ke kohoutku, pokračujeme dále od kohoutku směrem ke kořenu ocasu. V zátylku je srst kratší, kohoutek se prodlužuje a s přechodem na zadek se zase mírně zkracuje. Na zádech musí tvořit pravidelnou rovnou linii. Od zátylku pak stříháme srst směrem dolů pod nevelkým úhlem, z boku postupně k šíji, nesmíme ale zapomenout, že všechny přechody z delší do kratší srsti musí být pravidelné a plynulé. Srst pod krkem sestřihneme buď ručním strojkem, nebo obyčejnými nůžkami nakrátko, kde utvoříme rovnoměrný přechod na předhrudí s následným přechodem na delší srst na předních nohou.

Z beder postupujeme v sestříhávání plynulého přechodu k hrudi. Při úpravě předních končetin musíme důkladně rozčesat dlouhou srst a zkrátit ji na požadovanou délku 10 - 15 cm, vytvoříme tak pravidelné sloupky. Vystříháme srst mezi polštářky na tlapce. Dolní část tlapky obstřihneme dokulata, aby nepřečnívaly zbytečné chlupy, a tlapku nerozšiřovaly.

V oblasti břicha a slabin sestříháme srst nakrátko, asi 1 - 3 cm (jde jen o oblast vyznačenou na náčrtku v trojúhelníčku ve slabině!), aby tvořila z vnější části slabin pravidelný a plynulý přechod k srsti na dolní a boční části hrudi. Srst na dolní části sestřihneme tak, abychom následně dostali požadovaný tvar hrudníku Přechod na zádech ke kořenu ocásku musí být velmi pozvolný. Ocásek obstřihneme dokola ze všech stran. Srst je po celé délce sestřižena na 2 - 3 cm. Je-li ocas velmi krátce kupírován, můžeme na jeho konci ponechat víc chlupů a vymodelováním jej o něco prodloužit. Srst pod ocáskem vystříháme ručním strojkem. U úpravy zadních nohou postupujeme postupně od beder, kde je srst dlouhá asi 3 - 5 cm, směrem k hleznům a na stehno, kde dbáme na to, aby zde přechod mezi kratší a delší srstí, která tvoří závěs na zadní noze, byl opět plynulý a nenásilný. Sestříháváním srsti na stehně postupujeme dolů směrem k patě. Zde podtrhneme požadované úhlení zadních končetin. Srst na hleznech a závěsu zarovnáme, aby zbytečně vyčnívající chlupy nekazily celkovou siluetu zadních končetin. Srst na dolní části zadní nohy opět vyčešeme směrem vzhůru, sestřihneme do sloupku na délku 10 - 15 cm a obstřihneme spodní část tlapky dokulata. Opět nezapomínáme vystříhat chlupy mezi polštářky..

 

Autorkou těchto nákresů je Olga Vorobyeva z Moskvy, spolumajitelka jedné z nejúspěšnějších a nejvěhlasnějších ch. st. v Rusku a známé v celém světě "iz Russkoi Dinastii". (převzato z ruského časopisu Černý teriér", č. 8)

ČT musí mít při úpravě srsti pěkné, esteticky velmi vyhlížející siluety s pravidelnými přechody mezi krátkou a dlouhou srstí. Při pohledu na ČT po střihové úpravě by měly být jeho siluety ze všech stran rovnoměrné, bez vyčnívajících a přečnívajících chomáčů srsti. Dobře upravený černyš by měl vždy vyhlížet elegantně a zaujmout na první pohled. V dnešní době se jen málokdy setkáte s neupraveným černyšem na některé ze psích výstav. Špatně upravených se jich mnohdy sejde dost. Proto bych vám, kdo se s tímto problémem, jak správně upravit černyše, potýkáte, chtěla pomoci. Tito nádherní aristokraté si zaslouží, aby pohled na ně přitahoval, ne odrazoval, či dokonce odpuzoval. Přeji vám hodně štěstí s úpravou a hodně radosti a šťastných chvil prožitých s černým teriérem.

Autor: Martina Matušková

 

STANDARD PLEMENE

 

Poznámka:
Z oficiálního názvu plemene bylo na úrovni Mezinárodní kynologické federace (FCI) před časem vypuštěno přídavné jméno ruský. Stalo se tak na základě žádosti, která přišla do Bruselu z teritoria bývalého Sovětského svazu a FCI jí proto vyhověla. Název plemene je tak pro oficiální administrativu kynologů (především na výstavách, v dokumentech národních kynologických organizací a FCI) už jen černý teriér, neoficiálně se však název černý ruský teriér užívá dál, a to v celé Evropě i z mořem.

Uveden výborem Ruské kynologické federace dne 11.04.1997.
Potvrzeno Ministerstvem chovu plemenných a hospodářských zvířat Ruska dne 6.05.1997.


Černý ruský teriér - pes vyššího nebo vysokého vzrůstu, silný, sebevědomý, kvadratický nebo mírně delšího formátu, lehce se přizpůsobuje různým klimatickým podmínkám. Dobře se cvičí. Mnohaleté pokusy používání černých teriérů v hlídací službě potvrzuje jeho vysokou práceschopnost a spolehlivost. Výborný charakter i dobrá cvičitelnost ho dovoluje používat nejen k hlídací službě, ale i k jiným účelům.

Ruský teriér disponuje masívní robustní kostrou, proporcionálně pevným (tvrdým) složením, silným osvalením. Typ vyšší nervové činnosti: vyrovnaný, pohyblivý, s obrannou reakcí v aktivní formě. Pohlavní výraz musí být dobře rozlišitelný.

Standardní vzrůst u psů je 68 až 74 cm, u fen 66 až 72 cm. Spodní hranice pro psy je 66 cm, pro feny 64 cm. Toleruje se rozdíl 3 cm. Odchýlení od standardní hranice o více než 3 cm značně snižuje chovnou cenu psa.

Tělo černého teriéra je pokryto hustou srstí. Dobře je vyvinut zkrášlující porost na hlavě a končetinách. Nutné je trimování v předepsané formě.

Černý ruský teriér byl vyšlechtěn v chovatelské stanici Rudá hvězda cestou křížení těchto ras : velký knírač, rotvajler, erdelteriér a novofundlandský pes.

HLAVA
je proporcionálně souměrná k celkové tělesné konstrukci, dlouhá stejně jako 40% výšky psa v kohoutku nebo poněkud větší, úměrně široká v lebeční části, s okrouhlými, ne příliš vystouplými lícními kostmi. Nadočnicové oblouky jsou dostatečně výrazné, čelo ploché, přechod od těla k tlamě zřetelný, ale ne příliš ostrý, prudký. Linie čela a tlamy je souběžná, tlama je masivní, lehce se zužující ke kořenu nosu. Délka tlamy je o něco kratší, než je polovina délky hlavy. Vous a brada dávají tlamě tupý až pravoúhlý tvar. Pysky široké, masité, černé, těsně přiléhající. Kořen nosu velký, černý. Tmavý pigment.

UŠI
jsou vysoko postavené, visící na chrupavce, nevelké, trojúhelníkového tvaru, předními okraji přiléhající k lícím (k lícním kostem). Svěšená část ucha je bez záhybů.

OČI
jsou nevelké, oválného tvaru, přímo a široce postavené, temné. Oční víčka suchá, tmavá, těsně přiléhající.

ZUBY
Velké, bílé, těsně přiléhající jeden k druhému. Plnochrupost - 42 zubů. Řezáky jsou seřazeny v jedné řadě (linii). Skus nůžkový.

KRK
Masivní, střední délky, přibližně se rovnající délce hlavy. Šíje suchá, svalnatá, postavená v úhlu 40° až 50° k linii zad.

STAVBA TĚLA
Hrudník hluboký, široký a dlouhý, v průřezu oválného tvaru s několika vystouplými žebry. Přední část hrudi trochu vystupuje v poměru k ramennímu-lopatkovému kloubu. Spodní linie hrudi se nachází v jedné rovině s lokty, nebo trochu níže. Hloubka hrudi zaujímá 46% až 47% výšky psa v kohoutku. Kohoutek je vysoký, dlouhý, dobře vyvinutý, radikálně vystupující. Výška v kohoutku je pronikavě o 1 až 2 cm větší, než oblast kosti křížové. Záda jsou pevná, široká, svalnatá. Bedra jsou krátká (délkou asi polovina délky zad), široká, svalnatá, lehce vystouplá. Zadek široký, svalnatý, přiměřeně dlouhý, mírně spadající k vysoko postavenému ocasu.

OCAS
Vysoko posazený, tlustý, krátce kupírovaný (nechává se 3 až 5 článků).

PŘEDNÍ KONČETINY
Při pohledu zepředu - přímé a paralelní. Lopatky jsou dlouhé, postavené pod úhlem 45°. Úhel ramenního-lopatkového kloubu je kolem 100°. Ramena osvalená. Plece přímé, tlusté, střední délky, paralelně postavené. Lokty směřují dozadu. Tlapy krátké, masivní, postavené téměř svisle. Délka přední nohy k lokti představuje 53% až 54% výšky psa v kohoutku.

ZADNÍ KONČETINY
Při pohledu zezadu přímé a paralelní, postavené o něco šířeji než přední. Bedra široká, s dobře vyvinutými svaly, bederní kosti dlouhé, skloněné pod úhlem 100°. Holeně dlouhé, šikmo postavené, přiměřené délky. Úhly kolenních a kyčelních kloubů jsou dobře výrazné. Tlapy velké, pevně sepnuté, okrouhlého tvaru. Drápy tmavé. Paspárky musí být odstraněny.

SRST
Pevná, hustá. Položená srst, dlouhá 4 až 10 cm, pokrývá celé tělo psa. Dobře vyvinutý zkrášlující porost, který se tvoří na hlavě-obočí, vousy a brada. Také přední a zadní končetiny jsou dobře chráněny dlouhou a pevnou srstí. Podsada hustá, měkká, dobře vyvinutá. Důležité je trimování dle standardní formy.

BARVA
Černá, černá s šedivou (prokvetlá).

POHYB
Charakteristickým pohybem je klus a cval. Při klusu se musí končetiny pohybovat v přímé linii. Klouby předních a zadních končetin se volně narovnávají. Při pohybu potřebuje hodně prostoru, což je způsobeno silným nárazem předních a zadních končetin.

VADY A NEDOSTATKY
Odchylky od standardu, pes přerostlý nebo nedorostlý, dlouhého formátu. Skleslost (netečnost, ochablost), agresivita. Krátká, silná, lehká, neproporcionální kostra-stavba hlavy. Vystupující čelo a lícní kosti. Krátká, zvednutá, snížená, zúžená, silně zaostřená tlama, vlhké pysky, mělký kořen nosu. Uši silně zvrásněné, silně odstávající od hlavy. Oči kulaté, světlé, šikmo nebo blízko posazené. Řídké, silně zničené zuby, krátká, vysoko položená šíje, volná kůže na krku. Úzký, mělký hrudník. Měkká, úzká, vystouplá záda. Dlouhá, hrbatá, úzká oblast křížové kosti. Háčkovitý ocas. Přímá, ostrá ramena. Úzká vzdálenost končetin, krátká bedra (stehna a holeně), dysplazie kyčelních kloubů. Tlapy slabé, ploché, silně roztažené. Světlé drápy, paspárky. Nesmí mít více šedin než 1/3. Chlupy příliš rovné a slehlé. Spoutané a těžké pohyby. Bedra vyšší než záda. Při pohybu se kůže nesmí "přelévat". Pohyby končetin mimo linii. Mimochod.

VYŘAZUJÍCÍ VADY
Neproporcionální stavba těla. Odchylka od standardu, pes bázlivý, cholerický, neovladatelný. Kryptorchid jednostranný nebo oboustranný. Nečerný čenich. Jiný skus než nůžkový, chybějící zuby. Rozhozené řezáky. Nekupírovaný ocas. Měkká, krátká, jemná až hedvábná srst. Kudrnatá srst. Nedostatečné osrstění na obočí a nohách. Bílé nebo jinak barevné skvrny, nerovnoměrná prokvetlost. Nestandardní barva.

 

  

 

 

 
POZOR! - toto je nejnovější a současná střihová úprava srsti černého teriéra používaná v Rusku všemi chovateli! Střih je uzpůsoben dnešnímu typu ČT v jeho zemi původu a rychle se rozšířil nejen k nám do Čech, ale do celého světa. Jeho unikátnost spočívá v tom, že dá mnohem více vyniknout harmonickému a atletickému tělu černyše. ČT má rád rodinný život a rodinu, ve které žije. Je velmi spokojen, když má celodenní kontakt s lidmi, se kterými sdílí společnou domácnost. Může tedy bez problémů žít v městském bytě, i v kotci na zahradě. Je velmi odolný vůči drsným klimatickým podmínkám, ať už jsou to kruté mrazy, nebo velká vedra. Jeho srst ho výborně chrání a izoluje. Pokud je držen v bytě, chová se civilizovaně, nepřekáží a neplete se pod nohy. Najde si své místo, kde v klidu pozoruje okolí a pospává. Nelíná. A mohu potvrdit, že pokud jde o povahu, je lepší černyš vychovaný v rodině, než držený někde na zahrádce několik mil za městem, který má kontakt se svým pánem jen hodinu denně. To k dobré výchově černyše nestačí. Klidně ho tedy můžete mít v bytě bez obav. Za ta léta, co černyše chovám a sdílí se mnou všechny radosti i strasti obyčejného každodenního života, mohu směle tvrdit, že na psychiku člověka působí velmi příjemně až antidepresivně. Vždy vás s láskou a radostí vítá.
TOPlist